Moment(y) XI.

MOMENT I. a poslední (pro dnešek)

Tato první věta byla už 9x přepsaná. Netuším, kde mám začít. Jakou myšlenkou, protože jich mám v hlavě hned několik. Ale když to nějak spojím dohromady.. poslední týdny si víc než kdy jindy uvědomuju, že občas to, co si přejeme, není pro nás dobré. Ale my to nevidíme. Většinou to cítíme, ale odmítáme to vidět a přijmout. Při snaze stát se tím, čím chceme, občas zapomínáme na to, kdo doopravdy jsme. A pak se najednou zastavíte a říkáte si ,,jsem tady, tohle jsem chtěla.. tak proč mám pocit vyhoření?” A pak přijde ten moment, kdy si uvědomíte, že jste obětovali sami sebe kvůli představě svého “vysněného” já.

Je na čase se vrátit.

Pac a pusu, Katy