Přej a bude ti přáno. Ale jak na to?

Znáte ten pocit, kdy někdo sdílí na IG dokonalou dovolenou, krásný byt nebo velký životní úspěch... a vám v hlavě proběhne: "Ach jo, já bych to taky chtěl/a." Možná jen na vteřinu. Ale ta vteřina zabolí. Posílí to pochybnosti o svých schopnostech a celkově vám to zkazí náladu, i když jen na chvilku.

A právě tady přichází na scénu jedno silné, ale často podceňované rčení: Přej a bude ti přáno.

Zní to jednoduše, ale ono to tak vůbec není. Naučit se přeprogramovat mysl tak, abychom místo závisti cítili uznání a radost, je jedna z největších vnitřních výher. A hlavně - je to cesta, jak se cítit dobře nejen ve vztahu k ostatním, ale i k sobě.

Řeknu to uplně narovinu - roky jsem s tímto zápasila. Nechtěla jsem závidět, ale bylo to ve mě zakořeněné moc dlouho a zbavit se této automatické reakce vyžadovalo neskutečnou sebekontrolu. Furt nejsem perfektní a reálně nikdy nebudu, ale od doby, kdy jsem začala trénovat následující body, se mi opravdu žije lépe. Tak jsem se rozhodla je s vámi sdílet a doufám, že vám pomohou.

Závist jako kompas, ne jako facka

Závist není nutně špatná. Jen vás tiše upozorňuje, po čem opravdu toužíte. Až příště ucítíte ten nepříjemný pocit závisti, jen se zhluboka nadechněte a položte si otázku: Co mě na tom vlastně tak přitahuje?

Třeba touha po svobodě, uznání, dobrodružství, klidu,... a pak: Co můžu udělat proto, abych se k tomu přiblížil/a?

Malé krůčky. To je celé.

Změňte vnitřní hlas z "chci taky" na "přeju ti to"

Tohle je základní stavební kámen. Vždycky, když se objeví známé "to chci taky," "ta mrcha má prostě štěstí" a podobně, zkuste si vědomě říct: Wow, to je hustý - přeju jí to. Dokázala, že je to možné.

Vděčnost na papíře

Každý den si napište:

3 věci, za které jste vděčný.
1 věc, které jste si všimli u někoho jiného a z celého srdce mu ji přejete.

Třeba: "Viděla jsem, že kamarádka letí na Bali. Je skvělé, že si to mohla dovolit. Přeju jí to a jednou si to dovolím taky."

Tenhle mini zvyk vás dostane z pocitu nedostatku do pocitu důvěry. A tam se dějí zázraky.

Afirmace

Zní to možná trochu ezo, ale afirmace fungují. Jsou to věty, kterými přepisujeme staré vzorce. Zkuste si je ráno nebo večer říct a opravdu je procítit.

Třeba:

Co je možné pro někoho, je možné i pro mě.
Úspěch druhých neubírá nic z mého.
Přeju druhým, co bych přála sama sobě.

Cítíte tu změnu? Najednou se z vás nestává soupeř, ale spoluhráč. A ten vesmír (nebo karma, nebo Bůh, nebo cokoli vám dává smysl) to moc dobře ví.

Vizualizujte si, že už to máte

Zavřete na chvíli oči a představte si, že už žijete ten život, který tolik obdivujete u druhých. Jak se cítíte? Co vidíte kolem sebe? Co máte na sobě? Tenhle pocit je silnější než jakákoliv nástěnka přání. A čím víc ho budete prožívat, tím blíž vám bude.

Omezte porovnávání tam, kde vás zraňuje

Nejste slabí, když si dáte pauzu od účtů (nebo lidí), kteří ve vás probouzí nepříjemné pocity. Chráníte tím svoji energii. A to je známka síly.

Přestaňte konzumovat obsah těch, kteří vás podvědomě nutí cítit se méněcenný.

A hlavně: buďte k sobě laskaví

Nikdo není perfektní. Občas si každý povzdechne nad něčím, co nemá. Ale pokud se vědomě rozhodnete jít cestou přejícnosti, tak jste už teď na správné cestě.

Protože opravdu platí: Když přeješ druhým z celého srdce, život ti začne přát taky.

Pac a pusu, Katy